Svoboda
Jak smyslupně a svobodně trávité čas ve své práci? Smyslupnost se odvíjí od rezonování vašich hodnot s tím, co děláte, míra svobody potom od toho, kde a jak pracujete.
A co děti? Asi se všichni shodneme, že by jejich čas měl být vyplněn smysluplně. Zajímavou diskusi jsem vedla v rozhovoru s ředitelem soukromé školy, která si smysluplnost definovala jako činnost která: je v něčem nová, vede k procvičování, vede k pomáhání druhému nebo k péči o prostředí školy. Z pedagogického hlediska zde nalezneme všechny cíle edukace - kognitivní (učení vědomostí), afektivní (emoce, vztahy) i psychomotorické (dovednosti). Věřím, že se smyslupnost děje i v běžných základních školách a pěstujeme zde vztahy a nejen výkony žáků.
Další diskutovanou otázou byla míra svobody, živé téma nejen ve škole, ale také v oblasti HR a benefitů od zaměstnavatele. Například ženy s dětmi mnohem více slyší na možnost homeoffice, i když budou platově níže. Možnost pracovat kdy chci a potřebuji, svým tempem a být odměněná za práci nikoliv za čas v ní strávený.
Míra svobody ve vzdělávání úzce souvisí s jistotou, že se to moje děcko něco naučí. S tím, že na konci roku bude odcházet s penzem znalostí a dovedností, ale školy typu Summerhill nám to nezaručí. Odkážou nás k důvěře, že někdy nastane ten čas a dítě se to naučí, až bude samo připraveno. Také cílová skupina rodičů, kteří upřednostňuji soukromé školy se v této otázce ne vždy shodnou. Od hranice, kdy škola ví, co a kdy chce děti naučit až k bodu, že děti mají možnost se něco naučit.
Smyslupnost i míra svobody aktivně pracuje s žákovou osobností a respektuje jeho tempo a naladění. Nachává mu míru odpovědnosti za volbu. Uvítala bych tento přístup zejména na druhém stupni běžných základních škol a vlastně i nadále v zaměstnání. Máme na vybranou, jako rodiče i jako zaměstnanci.
A co děti? Asi se všichni shodneme, že by jejich čas měl být vyplněn smysluplně. Zajímavou diskusi jsem vedla v rozhovoru s ředitelem soukromé školy, která si smysluplnost definovala jako činnost která: je v něčem nová, vede k procvičování, vede k pomáhání druhému nebo k péči o prostředí školy. Z pedagogického hlediska zde nalezneme všechny cíle edukace - kognitivní (učení vědomostí), afektivní (emoce, vztahy) i psychomotorické (dovednosti). Věřím, že se smyslupnost děje i v běžných základních školách a pěstujeme zde vztahy a nejen výkony žáků.
Další diskutovanou otázou byla míra svobody, živé téma nejen ve škole, ale také v oblasti HR a benefitů od zaměstnavatele. Například ženy s dětmi mnohem více slyší na možnost homeoffice, i když budou platově níže. Možnost pracovat kdy chci a potřebuji, svým tempem a být odměněná za práci nikoliv za čas v ní strávený.
Míra svobody ve vzdělávání úzce souvisí s jistotou, že se to moje děcko něco naučí. S tím, že na konci roku bude odcházet s penzem znalostí a dovedností, ale školy typu Summerhill nám to nezaručí. Odkážou nás k důvěře, že někdy nastane ten čas a dítě se to naučí, až bude samo připraveno. Také cílová skupina rodičů, kteří upřednostňuji soukromé školy se v této otázce ne vždy shodnou. Od hranice, kdy škola ví, co a kdy chce děti naučit až k bodu, že děti mají možnost se něco naučit.
Smyslupnost i míra svobody aktivně pracuje s žákovou osobností a respektuje jeho tempo a naladění. Nachává mu míru odpovědnosti za volbu. Uvítala bych tento přístup zejména na druhém stupni běžných základních škol a vlastně i nadále v zaměstnání. Máme na vybranou, jako rodiče i jako zaměstnanci.
